Zlatá barva odkazuje k nebi a na skle působí vznešeně, říká ilustrátorka Maria Makeeva

Pracujete především s papírem a sítotiskem. Jak vnímáte sklo?

 Fascinuje mě čím dál víc, je hypnotické na pohled a plné protikladů – hmotné, ale přesto čiré a čisté. Pevné a těžké, ale přesto velice křehké. Pochází ze země, ale skrze oheň si bere podobu vody. Připomíná mi to alchymii, jako kdyby ve sklářském umění byl dotek magie. A to nemluvím o tom, jak je sklo tvárné a jaké různé podoby může mít.

Pracovala jste se sklem už dříve?

Předtím jsem nikdy nenavrhovala motiv, který by se aplikoval na sklo. Do prostředí sklářské společnosti jsem se podívala již dříve, když jsem připravovala ilustrace o dějinách sklářství pro firmu Lasvit, tohle je ale dost jiná zkušenost. A tak když mě společnost Moser v únoru oslovila kvůli návrhům na křišťál, měla jsem velkou radost. Přesněji to byla taková kombinace radosti, hrdosti, vděčnosti a nervozity, kdy je člověk trochu rozechvělý, že bude pracovat na něčem, co ještě nikdy nedělal.

Vaše ilustrace jsou velmi čisté a moderní, Moser zase představuje tradici a zakládá si na realistických vzorech s jemnými detaily. Bylo pro vás těžké tyto dva přístupy spojit?

 Dostala jsem příležitost vnést do lety prověřené a precizní řemeslné práce trochu modernějšího rukopisu a myslím, že navázat na tak velkou tradici a dědictví by byla výzva pro každého ilustrátora. Pečlivě jsme proto vážili, které motivy lze na křišťál přenést tak, aby na skle vynikly, a přitom si zachovaly svůj vzhled i v menším měřítku – to byla jedna z hlavních výzev, všechny motivy bylo třeba několikanásobně zmenšit. 

Hlavní symbol tvoří bájný pták fénix*, který má hned dvojí grafické ztvárnění. Proč právě tento motiv?

 Motiv fénixe je inspirovaný rokem 2020, kdy se rozběhla pandemie. Fénix představuje symbol znovuzrození a obnovy z vlastního popela. Vnímala jsem to jako velice poetické alegorické vyjádření událostí a emocí, které jsme tehdy zažívali. Původně vznikl ve formátu přání pro rodinného blízkého či kohokoliv, koho chcete podpořit. Motiv fénixe má sílu a hloubku, a přitom je dostatečně univerzální. Navíc jeho zářivá zlatá barva dokonale ladí s vizuální řečí Moseru, takže jsem hned cítila, že má potenciál pro práci na skle.

Jeden z vašich návrhů připomíná květ macešky, v jejímž středu se bájný pták nachází. Působí to jako záměrné spojení secesní estetiky, která je Moseru vlastní, a vašeho moderního inovativního přístupu ke grafické ilustraci.

Záměr to nebyl, ale vlastně se to krásně potkalo. Tvarem i barevností. V původní sítotiskové verzi tvoří okvětní lístky světle modrá, na skle je to však mléčně bílá barva, která vzniká pískováním a krásně se doplňuje se zlatou.

Jakou symboliku nese motiv rukou a srdce, který jste do kolekce také zařadila?

 Ten jsem tvořila se záměrem použít jej jako svatební blahopřání. Chtěla jsem, aby motiv působil svátečně, ale zároveň ho bylo možné využít i pro jinou příležitost. Je v něm ukrytá láska, něha a péče, kterou chcete někomu vyjádřit. Do kolekce jsem ho zařadila také proto, aby oživil květinové a ptačí motivy.

Mytologie jako zdroj inspirace 

Čím vás mytická témata a symboly tak přitahují? Je nějaká kultura, z níž čerpáte nejvíce?

Všechno začalo mou diplomovou prací na UMPRUM, kdy jsem pracovala na velkoformátových grafických listech tištěných sítotiskem. Ty byly inspirované slovanskou mytologií a dovedly mě jak k práci se zlatou barvou, tak k zájmu o univerzální symboliku. Zjistila jsem přitom, že řada symbolů není jen slovanských, řeckých, keltských nebo mayských, nýbrž právě univerzálních. Takových, které máme nejspíš zakódované v kolektivním nevědomí. Tyto archetypy mě přitahují nejvíce a jsou mi inspirací dodnes. 

Zkoumáte přitom způsob, jakým se tyto symboly zobrazovaly v různých kulturách?

 Na způsob zobrazování v různých kulturách se dívám, ale jde o velmi komplexní téma. Vždy totiž záleží na technice – nějaké symboly se zpracovaly prostřednictvím rytiny, jiné skrze sochu, jiné se vyšívaly do textilu. V oblasti mytologie je těch výrazů velmi mnoho a jsou na danou kulturu vázané. Mě na tom baví právě to, že z nich vyjmu jádro a pokusím se ho ztvárnit znovu a nadčasově. To samozřejmě není úplně možné, protože i do mé práce se propisuje mé subjektivní vnímání. Snažím se je však ztvárnit univerzálněji a jednodušeji.

Jakou roli v nich potom hraje zlatá barva?

V sítotisku se každá barva tiskne zvlášť, proto jsem už v rámci diplomové práce chtěla počet barev omezit. V mytologii se zároveň hodně pracuje s dualitou světlo-tma, země-nebe. Pro své tisky jsem nakonec zvolila dvě dominantní barvy – zlatou, která symbolizuje nebe a slunce, a černou, která symbolizuje zemi a hmotu. Doplňkově jsem pracovala i s červenou, která vyjadřovala život, krev a proměnu. U zlaté barvy jsem na začátku hodně váhala, jaký odstín použít, zda zůstat v náznaku zlaté a zvolit sytě žlutou, nebo výraznější metalický zlatý odstín.

Podle čeho jste se rozhodovala?

Nejdříve jsem váhala, protože jsem v sobě nesla spoustu klišé, že zlatá je kýč a může působit nevkusně. Ale když jsem pracovala na rešerši, tak jsem zjistila, že to tak nemusí být. V raně renesančních malbách, ručně zdobených středověkých knihách či na sklenicích s nádhernou oroplastikou přece zlatá působí naopak vznešeně. Tak jsem si řekla, že to s ní zkusím. Od té doby se nemůžu zastavit.

Zatímco u sítotisku ale kvalita zlaté barvy a její provedení záleží na tiskaři, zde musíte spoléhat na řemeslníka v malířské dílně, který nesmí provést žádnou chybu.

Ano. To je mimochodem také důvod, proč bych asi nemohla být sklář. Jako ilustrátorka potřebuji vědět, že můžu udělat krok zpátky a něco upravit. V moserovských dílnách přitom záleží na každém pohybu, nejen při lití a foukání skla. Je to náročná práce, v níž je velmi malý prostor pro chybu. O to větší chovám úctu k řemeslníkům, kteří v Moseru pracují.

A vlastníte nějaký kousek od Moseru?

 Jedna sklenice už je na cestě. Hrozně se na ni těším. Jednou jsme dali bratranci pár sklenic od Moseru jako svatební dárek, ale já doposud žádný produkt nevlastnila. A když mi došlo, že první kousek, který budu mít, bude s mým vlastním designem, byl to opravdu hezký pocit.

 KONFIGUROVAT

Maria Makeeva

Mladou ilustrátorku jsme navštívili v obchodě Charaktery Design Store na pražské Letné. Narazíte tu nejen na velkoformátové sítotiskové grafiky, ale také na drobná autorská blahopřání její značky Maria Makeeva Ateliér. Makeeva absolvovala ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM a už má za sebou spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví nebo Národní galerií. Její nezaměnitelný rukopis spolehlivě poznáte, ať už na něj narazíte v knize, na blahopřání nebo platební kartě.

 

 

 

* V jakých kulturách se objevil obraz fénixe?

 Tajuplná bytost starověkého Egypta i legendární tvor zaznamenaný perem římského básníka Ovidia. Staří Egypťané uctívali volavku jménem Benu – prapůvodní božstvo, které se zrodilo samo ze sebe, když se země vynořila z pravodstva. Tehdejší obraz se otiskl do antických amuletů jako symbol znovuzrození a nesmrtelnosti a souvisel s obdobími zaplavení Nilu, která s sebou přinášela bohatství a plodnost.

 Řecký historik Herodotos později zaznamenal legendu o ptákovi, který žil pět set let a v čase své smrti si postavil a zapálil svou vlastní pohřební hranici. Aby „z otcova těla mladý narodil se Fénix, který má žít tolik let, kolik žil jeho otec,“ napsal Ovidius v knize Proměny. Fénix ale našel své místo také v Asii, kde vládne nad veškerým ptactvem a symbolizuje začátek nové éry. Nebo u původního obyvatelstva severní Ameriky, kteří mu říkali Thunderbird (Pták Bouřlivák). Fénix se objevuje také v Rusku a dalších slovanských zemích v pohádkách o Ptáku Ohnivákovi. Neušel pozornosti ani českého spisovatele Karla Jaromíra Erbena.